Má druidství a spiritualita vycházející z přírody místo v dnešním světě? Určitě ano… jaké? Na to se podíváme v tomto článku… rozhodně ale nečekejte nějaké halekání o vyprázdněnosti konzumního života, to, předpokládám, nemáte zapotřebí číst… a já psát 😀
Spiritualita a to, co přesahuje nebo se skrývá za hmotným světem je něco, co každého z nás nějakým způsobem zajímá… ať už to vědomě a cíleně vyhledáváš a studuješ, nebo tě jen fascinuje cokoliv „mystického“ a „nevysvětlitelného“, ať už se o tom bavíš s lidmi kolem sebe, nebo děláš, jako že se tě to netýká, protože nechceš být „ten ulítlý esoterik“… určitě cítíš slabší nebo silnější volání ke spiritualitě…
Je mnoho cest a každému je bližší nějaká jiná… já a Veru, v projektu Spojeni s přírodou, jdeme cestou přírodní spirituality a druidství… tato cesta nám dává největší smysl…
Co je základem druidské cesty?
Právě ono spojení s přírodou a se zemí, s přírodou jednak v její hmotné podobě, krajinou, lesy, řekami, horami, tak s jejími jemněhmotnými aspekty, Matkou Zemí, bytostmi přírody, duchy stromů, strážci hor… Druidství jako spiritualita je uzemněné, a to je hodně důležité…
Použiju metaforu… když nás láká spiritualita a spirituální rozvoj, tak to znamená zájem o to, co nás přesahuje, zájem o „výšiny“, o duchovní, lehké, to, co je „tam nahoře“, volá nás to letět ke hvězdám, slunci a měsíci, za vizemi… je poměrně jednoduché tam vyletět a lítat si, ale někdy už bývá těžší zase přistát a fungovat opět ve hmotném světě, přinést své vize zpátky na zem, aplikovat je do života, spojit to „nahoře“ s tím „tady dole“…
Ne létat, ale růst
Základem druidství je spojení se zemí… prvním krokem je vytvořit si hluboké kořeny, stát pevně a stabilně, aby mě první lehký větřík nevyvrátil jako špatně zakořeněný strom… a když se z tohoto uzemnění chci „podívat ke hvězdám“, tak tam neletím, ale vyrostu tam, jako strom…
Vyrostu do výšin, do nebes, a to, co tam prožiju, načerpám za inspiraci, jaké vize tam zahlédnu, to mohu snadno přivést zpět a zhmotnit, tak jako strom stahuje větvemi a kmenem sluneční svit, je jím vyživen, posílen a díky němu, ve spojení se silou proudící z kořenů, může sílit, růst, plodit-tvořit…
A metaforu růstu jsem nezvolil náhodně… růst je totiž důležitou součástí druidské cesty… přírodní spiritualita totiž není jen vyhlídkový let s krásným výhledem, ale je to i práce na sobě, seberozvoj, osobnostní růst…
Kořeny potřebují růst hluboko, a i my na druidské cestě jdeme hluboko, hluboko do sebe, do svého podvědomí, a poznáváme tak nejen svět kolem sebe, ale i svůj vnitřní svět… Poznáváme výšiny i hloubky… takto růst, sílit, plodit a tvořit, to je něco, co bezpochyby potřebujeme i v dnešním světě, v jakémkoliv světě, v každé době…
Proto má odpověď na úvodní otázku zní ano, druidství rozhodně má místo v tomto našem světě…
Chceš se na ni vydat spolu s námi?
Právě otevíráme 2. ročník Druidského výcviku. Kde společně půjdeme do hloubky. Čekají nás různé techniky na propojení s přírodou, Matkou Zemí, předky, ale i živly, úžasné prožitky, silné rituály, ale i seberozvojová cvičení. Volá tě to? Staň se součástí. Více tady.
