5 tipů jak se spojit s přírodou

Máš rád/a přírodu? Chceš se s ní více spojit?  Chceš lépe a hlouběji poznat své oblíbené místo v přírodě nebo místo, na kterém žiješ? Pak je tento článek jako dělaný právě pro Tebe. Předáme Ti 5 jednoduchých tipů jak na to.

Použij všech 5 smyslů

Jdi na své oblíbené místo kdekoli v přírodě a věnuj mu svou vědomou pozornost. Jak na to? Použij všech 5 smyslů.

Sedni si anebo zůstaň stát, jak je Ti to příjemné. Můžeš si samozřejmě i lehnout. Několikrát se zhluboka nadechni a vydechni. Nech odejít všechny myšlenky, které Ti zrovna přicházejí.

A pak se zaměř na svůj zrak. Co vidíš? Jaké stromy tu rostou? Jaké rostliny tu jsou? Podívej se na všechno z detailu a podívej se i do dálky. Obrať svůj pohled nahoru na oblohu, dolů na zem i do všech stran.

Až si všechno řádně prohlédneš, zavři oči.

Soustřeď se na sluch. Co slyšíš? Zpěv ptáků, šumění větru v korunách stromů, bublání potůčku? Co z toho, co jsi viděl/a, teď i slyšíš? A co slyšíš, co jsi předtím zrakem neviděl/a?

Nyní obrať svou pozornost k čichu. Co cítíš? Voní to tu? Je cítit vůně jehličí, mechu nebo nějakých květin?

Vyzkoušej i chuť. Je tu něco, co můžeš ochutnat? Rostliny, které znáš, lesní jahody, borůvky, hlína, kůra stromů? Zkus to a okus i vzduch.

Potom použij dotyk, hmat. Dotkni se země pod sebou, stromů, rostlin, svého těla. Svou pozornost přenes do svého těla. Čeho se dotýká? Jak se cítí? Je teplo nebo zima? Máš vítr ve vlasech? Hřejí Tě sluneční paprsky na kůži? Je mokro nebo sucho? Je Ti příjemné Tvé oblečení?

Pak se vrať ke svému dechu a ještě jednou si zvědom, jak se na tomto místě cítíš a co všechno jsi díky svým 5 smyslům objevil/a.

Cítíš se jinak než před tím? Jsi víc napojený/á na toto místo? Je Ti bližší? Znáš ho víc než kdy před tím? Skvěle. To je cílem.

Proč tuhle techniku dělat?

• Úžasně se propojíš s místem, na kterém právě jsi.
• Vrátíš se do přítomného okamžiku.
• Naučí Tě, jak si užívat toho, co právě děláš. Být tam plnou pozorností.
• Vnímat i jinými smysly než je jen zrak. A když používáš zrak, tak to dělat vědomě a věnovat mu celou svou pozornost.

Choď na boso

Až budeš mít možnost, sundej si boty a běž na boso.

Proč?

Bosá chůze neuvěřitelně uzemňuje, nabíjí nás novou energií, spojuje nás s Matkou Zemí a nutí nás být tady a teď. Musíme dávat bedlivě pozor, kam šlapeme. Každé špatné šlápnutí, nás velmi rychle vrátí zpátky do přítomnosti nebo na zem, jak se říká. V neposlední řadě nám členitý terén masíruje také naše reflexní plošky na nohou a ozdravuje tak naše vnitřní orgány. Benefitů bychom určitě našli ještě daleko víc.

Pojďme se teď podívat na to, jak do toho vnést ještě více posvátna.

Vydej se někam do přírody, někam, kde se cítíš dobře a v bezpečí. Sundej si boty. Několikrát se zhluboka nadechni a vydechni.

Pomalu vykročte. Prociťte každý krůček, jak zvedáš nohu, jak ji pokládáš. Jaká je zem? Teplá, studená, měkká? Nebo Tě něco tlačí pod chodidlem? Co to je?

S každým krokem se můžeš spojovat s Matkou Zemí. Pokud rádi zpíváš, zkus chant Mother I feel you.

Pro ty, co nerozumí anglicky, je tady překlad:

Chození na boso si vyzkoušej v různých ročních obdobích, na různých terénech, za různého počasí.

Jak se u toho cítíš? Možná si vzpomeneš na radost, kterou jsi cítil/a jako malé dítě, když Tě rodiče nechali běhat bosky po trávě.

Jdi na nejbližší kopec

Kopce bývají často posvátné. Stojí na nich kapličky, křesťanské kříže, památné stromy nebo vysoké skály, a proto se vydáme právě tam. Je úplně jedno, o jaký kopec se jedná, jestli tam něco takového je anebo ne. Každý kopec má své. Důležité je, abys tam mohl/a dojít pěšky od dveří svého domu.

Vnímej cestu. I když ji třeba jdeš po sté. Jak vypadá krajina kolem Tebe, co tu roste, žije? Jak to na Tebe působí? Jak je to daleko od Tvého domova?

Až dojdeš nahoru, pohlédni na svůj dům, je-li vidět, a nebo na cestu, kterou jsi šel/šla. A propoj si tak toto místo s Tvým domovem.

Můžeš také pozdravit ducha tohoto místa. Chvíli tu posedět, porozjímat, něco zazpívat anebo mu přinést dary (alkohol, semínka, chleba, něco ručně vyrobeného apod.).

Propoj se s tímto místem. Můžeš vyzkoušet i techniku 5 smyslů, o které jsme psali výše.

Spoj se s vodou

Voda je základem života. Bez ní by tu nebylo nic. Anebo možná bylo, ale rozhodně ne to, co je tu teď. Svět by nebyl takový, jaký ho známe.

Zkusme se tedy na vodu podívat více z blízka a propojit se s ní.

Znáš Masaru Emota a jeho pokusy s vodou? Jestli ne, mrkni na některé z jeho Youtube videí.

Voda má neuvěřitelnou paměť a také má úžasný smysl pro řád, strukturu, krásu a dokonalost. Reaguje na to, jak přemýšlíme, co směrem k ní vysíláme a na všechno, co po své cestě potká.

Pojďme tedy pokaždé, když otočíme kohoutkem, vodě poděkovat. Bez ní bychom tu nebyli.

Zkus si také:

• Koupel v ledové vodě – rybníce, tůňce, horské bystřince nebo ranní rose.
• Pozorovat plynoucí vodu a vnímat, jak to na vás působí.
• Nabít vodu drahými kameny anebo měsíčními paprsky za úplňku a pak ji vypít.
• Udělat si macerát z bylin.
• Dojít k nejbližší studánce nebo pramínku a vyčistit je.
• Lehnout si do vody a jen tak být.
• Dát si relaxační koupel.
• Nechat se unášet proudem.

Pozoruj růst rostlin

Říká se, že příroda je moudrá učitelka, a je to pravda. A jedna věc, kterou nás učí, je to, že v přírodě je vše cyklické.

Pozoroval/a jsi někdy rostliny, jak rostou? A teď nemyslíme jen, že jsi zasadil/a semínko a čekal/a, až sklidíš plody, anebo sis domů přinesl/a pokojovou rostlinu a těšil/a ses, až vyroste anebo vykvete. Ale opravdu vědomě pozoroval/a, celý její cyklus.

Od zasazení semínka, přes jeho naklíčení, první lístečky, které se objevily nad hlínou, jejich rozvití, růst, zesílení, vykvetení, tvorbu semen a po čase i uvadnutí a změnu na humus.

Sleduj, jak na jaře pučí stromy, jak se objevují první lístky, květy, jak voní, jak se objevují plody a semena a jak na podzim shazují své listy a ukládají se k zimnímu spánku. A na jaře zase to stejné, znovu a znovu, tak dlouho dokud nenadejde jejich čas.

Tento cyklus nás učí, že i v našem životě je vše cyklické. Začneme nový projekt, nějaký vztah, narodí se nám dítě, postupně roste, sílí, a v určitou chvíli je potřeba ho nechat jít.

Příroda nás učí, že změna je nevyhnutelná a také přirozená součást našeho života. Že bez ní by nebylo růstu. Zkus si na to někdy vzpomenout, až se Ti začne měnit i něco ve Tvém životě.

Když pozoruješ přírodu, jak roste a mění se, neustále se vyvíjí a transformuje, pocítíš hluboký klid a propojení se vším. Ucítíš radost a nadšení, zvědavost, co to bude příště.

Zkoušej to, pozoruj.

A co dál?

Pokud Tě naše tipy zaujaly a chceš jít více do hloubky, prožívat transformační zážitky a nádherné rituály v přírodě, přihlas se do našeho online klubu Přírodní spirituality. Budeme se na Tebe moc těšit!

Ať se Ti spojování s přírodou daří a přináší Ti radost!