Slova druid a druidství jsou zahaleny mýty… tedy, kdyby opravdu mýty, tak by to bylo asi v pořádku… problém je, že jsou často zahaleny pověrami a nepravdami vycházejícími z neznalosti… a to hlavně když se mluví o moderním druidství nebo druidech dnešního světa… proto bych se v nadcházející sérii článků rád pověnoval historii druidství, tomu, jak se vyvíjelo od dávných dob až po dnešek, abychom rozkryli mlhy mýtů (a pověr) okolo současného druidství… V tomto článku se zaměříme na starověk a na to, jestli druidství dávných dob nějakým způsobem přežilo nebo nepřežilo dodnes…
Mnoho lidí má za to, že druidové, a ketlové obecně, jsou čistě Anglická historická záležitost… Stonehenge je přeci v Anglii, že… pochází odtamtud přeci i nejznámější a nejmocnější druid-čaroděj Merlin, pomocník krále Artuše… popravě ale to, co mýtus o králi Artušovi básnicky popisuje, se „historicky“ odehrálo nejspíš až kolem šestého století našeho letopočtu, kdy keltové už v podstatě neexistovali… a na druhou stranu, Stonehenge a další megalitické památky, kterých je bohatě i na našem území, podle archeologických odhadů vznikly už před více jak 5000 lety, tj. 2000 let před vznikem keltské kultury…
Keltská kultura, se kterou je druidství spojeno, předtím, než se dostala na Anglické ostrovy, vznikla na území dnešních Čech, Rakouska a okolí… Halštatská a následně laténská kultura, které se rozšířily po celé Evropě (a právě i do Anglie), jako takzvaní keltové, vznikly právě na našem území, v krajině a podnebí, kde dnes žijeme my…
Na druhou stranu je pravda, že nejvíc toho víme o keltech a druidech, tedy co se kultury, znalostí a víry týče, právě z území Anglie, (Irska, Skotska a Walesu) a francouzské Bretaně, protože to byla místa, kde se keltská kultura držela nejdéle… bylo to tam nejdále od římských dobyvatelů a následně křesťanských misionářů… z vojenských zápisků jedněch a dokumentace mýtů (a z nich vycházejících mysterií), legend a lidových tradic těch druhých, nyní víme, jak keltové přemýšleli a jaká byla v jejich společnosti role druidů a z čeho vycházela jejich spiritualita…
Takže to není tak, že by keltové a druidové byli prostě jednoho dne všichni zničeni a všechno z jejich spirituální praxe a kultury nenávratně zmizelo… Římané sice celou Evropu i Anglii „dobyli a ovládli“, ale neobsadili, nekolonizovali… původní obyvatelé, keltové, tam byli dál, a žili dál v podstatě stejně jako předtím… a ani křesťanští misionáři prostě nevymazali lidem z hlav keltskou spiritualitu a náboženství, spíše je asimilovali, přejmenovali svátky, upravili tradice, ale neměli sílu je kompletně změnit…
To vidíme dodnes i u nás na „křesťanských svátcích“, jako jsou nejen vánoce a velikonoce, se kterými je spojený určitý křesťanský étos, ale zároveň u nich máme druhou rovinu, lidové tradice, které jsou často živější, více zakořeněné a více dodržované, které do tohoto étosu často vůbec nezapadají a někdy jdou vyloženě proti němu…
Zároveň to ale není tak, že by se druidská moudrost a tradice prostě rozplynuly do lidových pověr a obskurních zvyků… to, co byly původně druidské školy, se proměnilo v (na vnější pohled křesťanské) Bardské školy, které, hlavně v Irsku, fungovaly, v podstatě v nezměněné podobě, až do sedmnáctého století, a to včetně původních bardských iniciací a způsobů práce s inspirací a intuicí…
Druidské léčitelství, znalosti bylin a medicíny, se udrželo nejen u bab bylinkářek na odlehlých samotách, ale převzali je i kněží v klášterech, kteří se tomu dál věnovali ve svých nerušených klášterních zahradách… totiž spoustu nositelů druidské moudrosti (ikdyž v té době už si neříkali druidové) vstoupilo do klášterů, právě proto, že se tam mohli věnovat své práci… a svou moudrost dál šířili mezi lidmi…
Také se nám dochovalo velké množství zapsaných, dopodrobna rozpracovaných, keltských mýtů, legend, bájí a pověstí… mýtů, které archetypálně popisují nejen kulturní zvyky, archetypy chování a způsob vnímání světa a našeho místa v něm, ale na hlubší rovině i spirituální vývoj jednotlivce, iniciace a mysterijní procesy, které musíme projít na své cestě stát se úplným a moudrým člověkem… druidem…
Sice opravdu nevíme, jestli a jakým způsobem druidové navazovali na moudrost předchozích kultur, stavitelů megalitických památek… ale víme jistě, že my, v dnešní době, na druidskou moudrost navázat můžeme… ikdyž se může na první pohled může zdát, že nemáme jak, protože možná nemáme přímou, úplnou a nepřerušenou linii druidského učení z dávných dob, tak opak je pravdou… způsobů, jak z moudrosti starověkých druidů čerpat, máme více než dost… Moudrost dávných druidů je totiž všude kolem nás…
Starověké druidství je jen jedním z pramenů, ze kterých vychází dnešní druidství… o dalších pramenech, a nedávnějším historickém vývoji moderního druidství, si řekneme v dalším článku…
…
A o druidství si můžeš nejen číst, můžeš se mu i naplno aktivně věnovat… vnímat skrytou moudrost přírody, čerpat sílu živlů, napojit se na podporu matky země a inspiraci přírodních bytostí, předků a otce oblohy… v březnu bude začínat už druhý ročník druidského výcviku… víc se dozvíš ZDE…
