Přemýšleli jste někdy nad tím, co dělá z nějakého místa posvátné místo? Svatyni? Místo, které je nabité pozitivní, léčivou, harmonizující, inspirativní energií? (Nebo naopak místo, kde se necítíme dobře a nechceme tam trávit čas?) A může i náš domov být svým způsobem svatyně, svatyně života a radosti?
Co je v zemi…
Část odpovědi může být, že na to má vliv místo jako takové, ať už vlivem skladby podloží, tokem a křížením podzemních proudů vod, odchylkami v geomagnetickém poli… Některá místa na nás svou podstatou prostě pozitivně působí, a byla vyhledávána jako místa pro obřady, rituály, oslavy a meditace od nepaměti.
Na některých dnes stojí kostely nebo kapličky, některá ale nejsou takto vyznačena a lidé je vyhledávají spontánně nebo si o nich vyprávějí a píše se o nich jako o zázračných a léčivých místech. Také jsou ale místa, která nejsou příznivá pro lidi ani zvířata, kde se často stávají nehody nebo kde nás po chvíli třeba „jen“ začne bolet hlava a začneme se cítit nesví.
Co je ve zdech…
Ale podobná, silová nebo posvátná, místa mohou vznikat kdekoliv, i nově, třeba i tam, kde do té doby nic zajímavého nebylo… Jak? Jednoduše tím, že se jako taková místa používají… Když se například nějaká místnost, do té doby používaná jinak, obyčejně, každodenně, vyhradí jako místnost k meditacím a obřadům, nebo třeba cvičení jógy apod., tak to tam po nějaké době začne být vnímatelné i když se tam zrovna v tu chvíli nic nebude odehrávat.
To „posvátno“, které se tam opakovaně odehrávalo, které jsme tam my, lidé, opakovaně vyzařovali do prostoru, tam zanechá svůj otisk. Zapíše se do paměti toho místa, a když tam potom znovu přijdeme, tak na nás zpětně vyzařuje z prostoru a působí na nás. Působí na nás paměť místa – když jsou v ní zapsané pozitivní emoce a vzpomínky, cítíme se tam dobře, pokud si ale místo pamatuje negativní emoce a děje – vztek, agresi, boj, smutek, trauma – tak se tam necítíme dobře, nechceme tam být, a ikdyž to vědomě potlačíme, tak to na nás bude působit na podvědomé úrovni.
Můj dům, má svatyně…
Často, když mluvíme o energii míst, o silových místech a podobně, tak to bereme tak, že až budu někde na zajímavém místě na výletě, tak se na to zkusím nacítit… Neměli bychom ale zapomínat na to, že to samé se děje úplně všude, i u nás doma.
Vlastně si to děláme sami… To, co prožíváme a jaké emoce vyzařujeme doma do prostoru, se zapisuje do paměti místa a utváří charakter našeho domova. A co nám řekne návštěva, někdo, kdo k nám přijde poprvé? „U tebe doma je tak příjemně, tady je taková pohoda, hezky se tady sedí…“ a za nedlouho se ozvou, že by se znovu někdy stavili na návštěvu? Anebo nic neříkají ale mají se brzy k odchodu a příště navrhnou, že se raději sejdou v kavárně? Možná přehnaný příklad, ale něco na tom bude, že?
Možná i my sami se doma necítíme úplně dobře… a nemusí to být tím, že bychom se doma hádali, žili ve stresu a prožívali silné negativní emoce… třeba se „jen“ rádi díváme na horory, válečné filmy, emočně vypjatá dramata, smutné romantické příběhy, čteme podobně laděné knížky, nebo se rozčilujeme u zpráv nebo sportovních utkání… to vše také prožíváme naplno, celým tělem, plnou hloubkou našich emocí a tím vytváříme prostor kolem sebe.
Můžeme si vůbec být vědomi toho, co všechno jsme za tu dobu, co někde bydlíme, „vypustili“ do prostoru? Jaké emoce nasákly do zdí našeho domova nebo jaké myšlenkové formy jsme tam vytvořili a teď nás zpětně ovlivňují? A co ti, co tam byli před námi, jaké tam žili životy, k čemu to místo bylo v historii využíváno, co se tam odehrálo a zůstalo zapsáno v paměti prostoru?
Jaký charakter má tvůj domov, je to svatyně života, radosti, štěstí a hojnosti?
A co dál?
Pokud cítíš, že si s energetickou očistou svého domova od uložených emocí, myšlenkových forem a historických vlivů nevíš rady, tak více informací o tom, jak ti můžu pomoci najdeš tady…
